Ivan Klíma (* 14. září 1931) je český spisovatel a dramatik židovského původu [1]. Jeho původní jméno je Ivan Kauders.
Ivan Klíma se narodil v Praze a za druhé světové války strávil tři roky v koncentračním táboře Terezín. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959-1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Lidových novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti.
V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.
Zdroj:
Wikipedia
|
Titul |
Z obsahu |
|
Uzel pohádek |
|
|
Tři hlasy. Úvahy o povaze konfliktu kultury s přírodou |
Už několik desetiletí žije naše společnost pod nadvládou čísel. Ekonomové sledují procentuální růst hrubého národního produktu a číslovky je uvádějí do extatických stavů. Stejně magicky působí na spotřebitele cenovky a zejména výše slev. Nemálo vědců ztotožnilo vědecký přístup s matematikou a... |
|
Moje šílené století 1 + 2 |
Anotace k prvnímu dílu:
Chlapec z pražských Vršovic Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného... |
|
Moje šílené století II |
Ve druhém svazku pamětí Ivana Klímy, jejichž první část Moje šílené století po zásluze ocenili účastníci ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 2009, se ocitáme v „horkém létě“ roku 1967.
Čtenář právem tuší, že se autorův život, stejně jako život celé země, brzy ocitne v... |
|
Moje šílené století |
Chlapec z pražských Vršovic Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného. S absurditou toho, že dítě je označeno za Žida... |
