Mawer Simon
Simon Mawer v rozhovoru s Reflexem vzpomíná na svou českou inspiraci.
(Zdroj: http://www.reflex.cz/Clanek38012.html)
Kdy jste poprvé navštívil Česko a vilu Tugendhat?
Byl jsem v Brně poprvé roku 1994, se ženou. Jsem vystudovaný biolog, takže jsem věděl, že tu žil Gregor Mendel a že právě zde podnikl svůj zásadní genetický výzkum hrachu setého. Navštívili jsme tedy augustiniánské opatství, kde působil. Právě tehdy jsem se rozhodl psát o Mendelovi - román Mendelův trpaslík brzy vyjde i v češtině. O rok později jsem při své další cestě do Brna poprvé navštívil vilu Tugend hat. Dosud si vybavuju to napětí, jak jsme se ženou scházeli do obývacího pokoje, a vzrušení při vstupu dovnitř, kdy se člověk stane součástí toho dokonalého díla.
I když zdůrazňujete, že je příběh fiktivní, Skleněným pokojem procházejí reálné postavy. Jak je čtenář rozezná?
Radil bych mu předpokládat, že je vše fikce. Některé události - třeba fakta mnichovské dohody - nelze měnit, ale příběh rodiny Landauerů je zcela smyšlený a jejich dům připomíná vilu Tugendhat vlastně náhodou. Na chvilku jsem dokonce uvažoval o tom, že ve vile Landauerových nebude onyxová stěna, ale alabastrová, abych odlišil fiktivní dům od původního modelu. Ale žhnula by alabastrová stěna jako krev, když skrz ni září zapadající slunce? To byl problém, takže jsem onyxovou stěnu zachoval. Také úmyslně zmiňuji tehdejší osobnosti, ale jen proto, abych upevnil čtenářovu nedůvěru, nechal ho hádat a divit se. Byla matka Grety Tugendhatové portrétována Gustavem Klimtem? Netuším. Ale matka Liesel Landauerové ano! Nevím, zda pianistka Vítězslava Kaprálová zahrála ve vile Tugendhat, a ani to nepotřebuji vědět; vtip je v tom, že v domě Landauerů hrála!
Zdá se, že jste českou kulturou nadšen. Napíšete o nás ještě?
Rád bych! O dalším brněnském rodákovi, Leoši Janáčkovi. Miluju jeho hudbu a velmi mě zajímá jeho zvláštní přátelství s Kamilou Stösslovou, ale přiznávám, že jsem zatím nečetl Janáčkovu monumentální biografii od Johna Tyrrella. Ale proboha, je to jen můj sen, nemyslete si, že na tom už pracuju! Zajímá mě i pozoruhodný život další brněnské skladatelky a hudebnice, Vítězslavy Kaprálové, ale zdá se, že jej už románově zpracoval Jiří Mucha ...
Vy tedy máte hodně nastudováno! I vaše předchozí romány jsou exotické, cizokrajné, vyžadovaly mnoho znalostí - a to nemluvím o vaší odborné publikaci Gregor Mendel: Sázení semínek genetiky nebo o autobiografii-cestopise Místo v Itálii.
Píšu o tom, co mě zajímá - nebo spíš posedne, chcete-li - v okamžiku psaní. To známé ztratí brzy kouzlo, proto jsem nadšen věcmi a místy, které tak dobře neznám nebo o něž jsem se zajímal dost dávno na to, aby mě zaujala znovu: studium Nového zákona v Jidášově evangeliu nebo mé dětské zážitky v Plavání k Ithace. V jedné věci mám jasno: známá rada začínajícím autorům - "Pište o tom, co znáte" - je naprostý nesmysl. Já bych řekl: "Pište o tom, co neznáte." K tomu potřebujete představivost a právě představivost - tedy kontrolovaná imaginace, nikoli absurdní fantazie - je motorem psaní fikce.
Na čem tedy pracujete teď?
O knize, které pracovně říkám Visutá hrazda, vám zatím nemůžu prozradit mnoho. Odehrává se ve čtyřicátých letech v Británii a ve Francii a hlavní hrdinkou je žena.
