Buržoazní společnost. Eseje o kapitalistických mýtech

Ve své knize rozebírá autor formou čtyř rozsáhlých esejů povahu současné kapitalistické společnosti. V tradici frankfurtské školy a nedogmatického marxismu rozebírá charakter dnešní moci, mýty, ideologii a konzumní společnost. Kniha je břitkou polemikou s kapitalistickou mentalitou a jejími intelektuálními sekundanty.

Intelektuální hloubkou, ostrostí pera a vynikajícím „vančurovským“ stylem si nezadá s takovými velikány jako jsou Egon Bondy či Slavoj Žižek a v lecčems je i překonává.

Do české esejistiky vstupuje jedna z jejích nejpozoruhodnějších postav posledních let.

Bohumír Pavelek je publicista známý zejména z časopisu Analogon nebo ze slovenského Slova.

„Do přehlídky mocenské symboliky můžeme zahrnout i všude inzerovanou svobodu slova a diskurzu uvnitř společnosti. Vyprofilované limity diskusí jsou přitom jasné: kapitalistický systém akceptuje polemiky a alternativy, nesmějí však mířit na jeho srdce. Kritika, jež se neopájí netřídně prezentovaným obrazem, nenimrá se v ‚pěně dní‘ a nahlíží do mechaniky honby za prestiží, mocí a penězi, popisuje nárůst sociální nespravedlnosti a nerovnosti, nedej bože pátrá po jejich příčinách, potáže se s banalizací, ignorováním, případně zesměšňováním či útoky. S oblibou je uplatňováno nařčení z nekorektnosti, nezodpovědnosti, prostoduchosti, nevěcnosti a zejména závisti (moudré, odpovědné a přející bohatství blahosklonně poučuje hloupou a za nic neručící závistivou chudobu), populárním dehonostujícím plivancem bývá přiřazení do kategorie obskurních slátanin a bludů, nařčením z paranoidního splétání fantasmagorických teorií konspirace a z úchylné potřeby ‚demaskovat‘.“

„... privatizace, deregulace, zánik sociálního státu a multiplikace nezaměstnanosti, chudoby a násilí se berou jako nezvratitelné procesy a fakta...“

„‚Kdo není solventní a nenaspoří si na vzdělávání a péči zdravotní a důchodovou, aťsi skončí jako negramotný a nemocný nuzák – to je přeci srozumitelné každému,‘ velí nám neextrémní zdravý rozum, ‚za vše se platí – takový je život – svoboda je svoboda – jinou alternativu nemáme – nebo chcete, aby se vrátil komunismus?‘“

„Kapitalistickými mýty, jež ‚správně‘, tzn. buržoazně, směrují lidskou (tj. živočišnou) podstatu, jsou jak posvícenská husa polystyrenem vykrmeni nakonec i insolventní chudáci, kteří třou bídu s nouzí, zadlužují se u lichvářů, jmenovitě bank, a kupují si na splátky pro svou obživu nepotřebné luxusní krámy (např. mobily) i jako atribut příslibu vysněných lepších časů, jakýsi pilotní vzorek či závan ambry pohodlí, rozkoše a blahobytu, který provoní jejich ubohý život oscilující kolem sociálního dna.“