- Úvod
- Nezařazeno
- Hranice zapomnění
Hranice zapomnění

- Kompletní specifikace
Hranice zapomněníSkladem 2 ks237 Kč/ ks237 Kč bez DPH
Jednatřicetiletý Sergej Lebeděv prokázal na samém počátku své spisovatelské dráhy mimořádný talent. Jeho próza se silným etickým nábojem, Hranice zapomnění, představuje nový fenomén v současné tzv. lágrové literatuře. Zatímco její vrcholní představitelé, Solženicyn, Šalamonov či Ginzburgová na základě vlastních prožitků podávali drásavé svědectví a zároveň dokumentovali téměř s vědeckou akribií mechanismy určené k zotročení a následně k úplné likvidaci vězněných, Lebeděv píše o tom, co přežilo z lágrů do dnešních časů, a to v materiálním světě i v mysli lidí – píše o tom, jak se dnešní ruská společnost vyrovnává s tímto neblahým odkazem.
Autorův zájem o geologii mu umožnil uplatnit v románu Hranice zapomnění konkrétní odborné znalosti a zkušenosti z terénu, získané při výzkumných expedicích v Severním Rusku a v Kazachstánu, v nedozírných horských masivech bohatých na minerály, rudu a uran, ale pověstných také jako dodnes neprobádaná či mnohdy dokonce utajovaná teritoria, kde narazil na trosky lágrů, hlídací věže, polozbořené baráky, přízračná města, osady a umělé ostrovy, výmysly degenerované civilizace. Fascinující jsou lomy a pozůstatky dolů – jímky, jámy, díry, hlubinné propasti, obrovitý jícen vydechující jedovaté páry, – území, která se po vyplenění zlata, minerálů, vzácných kovů a uranové rudy stala hromadnými pohřebišti zvěře i lidí.
Vypravěč v Lebeděvově románu odkrývá při pátrání po aktérech „budovatelského“ díla skutečnou tvář a činy svého samozvaného pěstouna – bývalého velitele tábora otrockých prací. V jeho nálezech hraje nezaměnitelnou aktivní roli sama země, půda: ta doslova vyvrhuje ze svých útrob na povrch to, co mělo zůstat navždycky skryto, před čím už selhává paměť dědů a otců a čemu se vyhýbá perestrojková generace vnuků směřující k Evropě.
Jde o nevšední knihu s mnohovrstevným podnožím, knihu o nezapomínání, vyprávěnou tím, kdo na cestě zpátky do minulosti zpátky prochází dramatickým procesem sebepoznání, jímž uzavírá své trauma, jehož kořeny tkví v dětství prožívaném ve stínu muže poznamenaného hlubokou nenávistí k svobodnému životu.
