Jaké je to býti vlkem

Ukázka: (http://www.tomguide.cz/?id=download)

Vlci jsou výkonnými a neúnavnými běžci se silným krkem, širokými rameny a úzkým hrudním košem. Jejich rychlý, aktivní dech a dlouhé, svalnaté nohy z nich dělají maratónové závodníky. Vlci mohou běžet rychlostí až 40 km/h a i když jsou některé kořisti rychlejší, vlci získávají značný náskok svou vytrvalostí. Vlci jsou běžci na dlouhou trať. Klouby jejich předních nohou jsou mírně stočené dovnitř, chodidla mají pět prstů, ale žádný z nich se nedotýká země. Ačkoli vlčí stopy připomínají stopy velkého psa, při bližším zkoumání zjistíme, že stopa je užší a delší, pata větší, drápy silnější, celkový tvar pravidelnější a prostřední prsty jsou blíže k sobě. Své nezatahovací drápy vlci nejčastěji využívají k trhání kořisti na kusy, k hrabání do země a ke značení svého území škrabáním do kmenů stromů.

Vlci mají vynikající schopnost vydržet hlad, bolest a zimu. Díky přizpůsobení jsou schopní přežívat při teplotách -40 0C a odolávat nejhorším povětrnostním podmínkám v oblastech severní Kanady. Zimní srst vlků je hustá a obsahuje vlnu se štětinami, které však postupně vypadávají, jakmile se začne oteplovat. Ačkoli v létě vypadají vlci poněkud ošuntěle a hubeně, jako svalnatí tvorové váží vždy více, než kolik napovídá jejich vzhled.

Vlčí kožešina je tvořena třemi druhy chlupů uspořádanými do nepravidelných chomáčů: dlouhé, hrubé chlupy, chlupy různých délek a chmýří. Různé typy chlupů mohou vyrůstat i ze stejných pórů. Vlci shazují chlupy pouze jednou do roka, a to koncem jara. Na podzim se kožich zvířete opět zcela obnoví.