Kde vzal zajíček mrkvičku

175 Kč
Kde vzal zajíček mrkvičku
Ukázka 1Ukázka 2Ukázka 3
Autor: 
Dejlová Hana
Podnázev: 
a jiné záhady
ISBN: 
978-80-260-1073-9
Dostupnost: 
SKLADEM
Obvyklá cena: 175 Kč
Sazba DPH: 
0%
Nakladatel: 
Hana Dejlová
Vydání: 
1.
Rok vydání: 
2011
Počet stran: 
86
Poznámka: 

Ilustrace: Matěj Boukal

Kniha obsahuje příběhy, jejichž konec děti domýšlí samy. Je zde sice nabídnuto možné řešení, děti ale mohou vymýšlet i řešení jiná.

Kde vzal zajíček mrkvičku a jiné záhady je první povídková kniha Hany Dejlové, klánovické autorky, která je určena zejména mladším dětem. Knížku ilustroval mladý a nadějný, rovněž „Klánovičák“, Matěj Boukal.

Ukázka

Byla zima. Venku bylo bílo a studeno. Malý zajíček spal v doupěti a zdál se mu krásný sen. Seděl na poli uprostřed spousty šťavnatých mrkví a nevěděl, kterou dřív schroupat. Najednou se s trhnutím probudil a dlouze zívl.

„Mami, já mám hroznou chuť na mrkvičku,“ zaškemral rozespale. Maminka spala a zajíčka neslyšela.

„Mami, mám hroznou chuť na mrkvičku,“ opakoval zajíček a posadil se na postýlce. Pak vstal a zatahal maminku za nohu. Maminka zamručela ze spaní a spala dál.

„No tak, mami, probuď se přece,“ řekl zajíček prosebně a zatahal maminku pro změnu za ucho.

„Už nebudu zlobit,“ zamumlala maminka, které se zrovna zdálo, jak ji její tatínek tahával za ucho, když jako malá nechtěla chroupat mrkvičku.

Zajíček chvíli zmateně přemítal, co tím maminka myslela a pak se dal do pláče. Maminka se probudila.

„Proč, prosím tě, brečíš?“ ptala se zajíčka a drbala ho mezi oušky.

„Když já mám takovou chuť na mrkvičku,“ škytal zajíček mezi vzlyky.

Maminka ho uložila do postýlky a naklepala mu peřinku.

„Musíš počkat do jara, ty můj hlupáčku, v zimě mrkvičky nerostou. Zítra ti dám k obědu na okousání třešňovou větvičku. Teď ale hezky spinkej.“

Zajíček zavřel očka a usilovně se snažil usnout. Za chvíli se ale zase posadil na postýlce.

„Mami, já neusnu, dokud nedostanu aspoň ždibíček mrkvičky,“ řekl nešťastně. Maminka si hluboce vzdychla.

„Tak zkus myslet na něco jiného. Mrkvičku dostat nemůžeš.“

„Nemůžu myslet na nic jiného, dokud nedostanu aspoň ždibíček mrkvičky,“ trval na svém zajíček.

Maminka chvíli přemýšlela.

„Tak víš co,“ navrhla zajíčkovi, „jdi se podívat ven, a když žádnou mrkvičku nenajdeš, dáš pokoj a budeš hezky spinkat.“

Zajíček vystrčil čumáček z doupěte. Všude bylo krásně bílo. Zajíček se zachvěl zimou, ale přesto odhodlaně vyběhl ven.

Za chvíli byl už zase doma.

„Tak teď už snad dáš konečně pokoj s mrkvičkou,“ řekla maminka vítězoslavně a znovu naklepala zajíčkovi peřinku, aby pod ní mohl vklouznout.

„Máš pravdu, maminko. Teď už mi nic nechybí,“ řekl zajíček a kousnul si do mrkvičky, kterou schovával v pacičce za zády. A když mrkvičku dojedl, zavrtal se do pelíšku a spokojeně usnul.

Uhodneš, kde vzal zajíček v zimě mrkvičku?